Proč soubor, který nikdo nespouští

Až budeš mít za sebou pár dní práce, začneš si všímat jedné věci: pořád dokola píšeš to samé.

„Používej stejný styl tlačítek jako jinde.“ „Texty česky.“ „Nepřidávej nové knihovny bez ptaní.“ „Tenhle projekt se spouští přes npm run dev, ne přes yarn.“

Každé nové sezení začíná od nuly. Claude si nepamatuje minulý týden.

Co CLAUDE.md je

Textový soubor v kořeni projektu, který si Claude Code přečte automaticky na začátku práce. Nespouští se, nic nedělá. Je to dopis, který najde vždycky otevřený na stole.

Proč to funguje líp než opakované promptování

Když pravidlo napíšeš do promptu, platí pro jednu žádost. Když ho napíšeš do CLAUDE.md, platí pro všechno – včetně situací, které tě nenapadly.

Paměť projektu vs. kontext sezení

Tohle je rozdíl, který stojí za to mít vyjasněný.

Kontext sezení je krátkodobá paměť. Když sezení skončí, je pryč. O tom byla lekce o sezení a kontextu.

CLAUDE.md je dlouhodobá paměť. Nesmaže se.

Poznáš, že ti chybí

Tyhle věty jsou signál, že ti chybí pravidlo v CLAUDE.md:

• „Já ti pořád říkám, ať…“
• „Proč to udělal jinak než minule?“
• „Zase přidal knihovnu, kterou jsem nechtěl.“
• „Napsal to anglicky.“
• „Spustil špatný příkaz.“

Každá taková věta je zadání pro jeden řádek v CLAUDE.md.

Zkus to teď

Otevři si svůj projekt a zkus si vzpomenout na tři věci, které jsi Claudovi během posledních dvou sezení musel říct víckrát. Napiš si je stranou. V příští lekci z nich uděláš první verzi CLAUDE.md.

Co si odnést

• CLAUDE.md je textový soubor v kořeni projektu, který si Claude přečte automaticky.
• Nahrazuje opakované vysvětlování stejných pravidel.
• Liší se od kontextu sezení: sezení zapomíná, CLAUDE.md ne.
• Když se přistihneš, že něco říkáš potřetí, patří to do něj.