Víc souborů, osobní a sdílené
Paměť se dá rozdělit – jedna část pro celý projekt, druhá jen pro tebe, třetí pro konkrétní složku.
9 minlekce 50/107
Po lekci umíš
- Víš, kde všude může paměť Claude Code žít
- Umíš oddělit sdílené a osobní instrukce
- Rozumíš tomu, jak se soubory skládají dohromady
Obsah lekce (4)
Jeden CLAUDE.md v kořeni projektu stačí na většinu práce. Ve dvou situacích to začne drhnout: když projekt sdílíš s někým dalším a když je projekt velký a různé části mají různá pravidla.
Kde všude paměť žije
Osobní nastavení
platí pro tebe ve všech projektech
CLAUDE.md v kořeni
sdílené pravidlo celého projektu
CLAUDE.md v podsložce
pravidla pro konkrétní část
Všechny vrstvy platí zároveň. Konkrétnější má přednost před obecnější – když v kořeni stojí „texty česky“ a v podsložce s dokumentací „texty anglicky“, ve složce s dokumentací vyhraje angličtina.
Sdílené versus osobní
Rozdíl je jednoduchý: sdílené pravidlo je pravda o projektu, osobní pravidlo je tvoje preference.
| Sdílené (do Gitu) | Osobní (jen tvoje) |
|---|---|
| Jak se projekt spouští | Že chceš odpovědi stručnější |
| Kde jsou komponenty | Který editor používáš |
| Že texty jsou česky | Že si přeješ víc vysvětlování |
Že do databáze se sahá přes lib/db | Že máš jiný port, protože 3000 máš zabraný |
Když do sdíleného souboru napíšeš svoje preference, ostatní je zdědí a nebudou vědět proč.
Paměť v podsložce
Užitečné, když má část projektu vlastní pravidla. Typicky:
Složka s obsahem
„Tady se needituje kód, jen texty. Formát frontmatteru je daný a nemění se.“
Složka s generovanými soubory
„Nic tady needituj ručně. Generuje se to příkazem X.“
Složka se serverovou částí
„Sem nepatří nic, co se posílá do prohlížeče. Klíče se čtou z proměnných prostředí.“
Nemá smysl to zavádět dopředu. Zavádí se to ve chvíli, kdy zjistíš, že jedno globální pravidlo neplatí všude stejně.
Pro zvídavé
Nástroje na práci s agenty se sbíhají k tomu, že instrukce pro agenta bývají v souboru AGENTS.md. Claude Code umí pracovat s oběma jmény, takže když v projektu narazíš na AGENTS.md, plní stejnou roli.
Pro tenhle kurz na tom nic nemění: obsah je důležitější než jméno souboru. Když si nejsi jistý, drž se CLAUDE.md a nech /init, ať to vyřeší.
Když na projektu pracuje víc lidí
CLAUDE.md se stane součástí projektu jako každý jiný soubor – je v Gitu, prochází stejnou kontrolou změn a všichni z něj profitují.
Praktický důsledek: změna pravidla je změna projektu. Když někdo přidá „všechny nové stránky musí mít popisek pro vyhledávače“, platí to od té chvíle pro všechny.
Zkontroluj rozpor mezi pamětí a projektem
Po převzetí cizího projektu nebo po delší pauze.
Přečti si CLAUDE.md v tomhle projektu a pak se podívej, jak je projekt
skutečně napsaný.
Vypiš mi místa, kde se to rozchází – tedy pravidla, která projekt
nedodržuje. U každého napiš, jestli je zastaralé pravidlo,
nebo chyba v kódu.
Nic neopravuj, jen mi to ukaž.Projdi svůj CLAUDE.md a u každého řádku rozhodni: je to pravda o projektu, nebo tvoje preference?
Preference přesuň do osobního nastavení (nebo je zatím jen označ). Ve sdíleném souboru nech jen to, co by platilo, i kdyby na projektu pracoval někdo jiný.
Co si odnést
- Paměť má vrstvy: osobní, projektová a případně složková.
- Konkrétnější vrstva přebíjí obecnější.
- Do sdíleného souboru patří pravda o projektu, ne tvoje preference.
- Paměť v podsložce zaváděj až ve chvíli, kdy globální pravidlo neplatí všude.
Máš to za sebou?
Označ lekci jako hotovou, ať víš, kde jsi skončil. Nic se tím neuzamkne.
Další lekceProč Git, když nic neprogramuješObsah aktualizován: 21. srpna 2026