Modul 06 · Jak funguje software

Frontend, backend, server a prohlížeč

Čtyři slova, která uslyšíš každý den. Co znamenají a proč na tom rozdílu záleží.

13 minlekce 34/107Ukázka zdarma

Po lekci umíš

  • Umíš říct, co je frontend a co backend, a proč se to dělí
  • Rozumíš tomu, co běží v prohlížeči a co na serveru
  • Víš, proč tenhle rozdíl souvisí s bezpečností
Obsah lekce (7)

Když někdo řekne „to se musí udělat na backendu“, měl bys vědět, co tím myslí. Tady je celý ten rozdíl.

Základní rozdělení

  1. Prohlížeč

    to, co vidí uživatel – Chrome, Safari, mobil

  2. Frontend

    vzhled a chování stránky

  3. API

    domluvené dveře mezi frontendem a serverem

  4. Server (backend)

    logika, kterou uživatel nevidí

  5. Databáze

    trvalé uložení dat

Čti to shora dolů: uživatel klikne v prohlížeči, požadavek jde přes API na server, server si sáhne do databáze a odpověď se vrací stejnou cestou zpátky.

Prohlížeč a frontend

Prohlížeč je program na počítači uživatele – Chrome, Safari, Firefox. Neumí sám nic, jen zobrazuje to, co dostane.

Frontend je ta část tvého programu, která běží v prohlížeči. Vzhled, tlačítka, formuláře, animace, reakce na klikání.

Zásadní vlastnost frontendu: uživatel na něj vidí. Může si zobrazit jeho kód, změnit ho, obejít ho. Cokoliv, co pošleš do prohlížeče, je veřejné.

Server a backend

Server je počítač, který běží někde jinde a je dostupný přes internet.

Backend je ta část programu, která běží na serveru. Uživatel ji nevidí a nemůže do ní zasahovat.

Proč se to vůbec dělí

Tři důvody, a všechny jsou praktické:

  1. Bezpečnost

    Cokoliv, co běží v prohlížeči, si může uživatel prohlédnout. Heslo do databáze tam být nesmí. Kontrola typu „smí tenhle člověk vidět tahle data?“ tam být nesmí, protože by šla obejít.

  2. Sdílená data

    Když má aplikaci používat víc lidí a vidět ta samá data, musí data být na jednom místě – na serveru. V prohlížeči má každý svoje.

  3. Věci, které prohlížeč neumí

    Poslat e-mail, zpracovat platbu, uložit data trvale, komunikovat s cizí službou pomocí tajného klíče. To všechno patří na server.

Kdy o tom Claude bude mluvit

Uslyšíš věty jako:

  • „Tohle musí být server component, protože se tam pracuje s API klíčem.“ → Kód poběží na serveru, uživatel ho neuvidí.
  • „Přidáme use client, aby tohle tlačítko fungovalo.“ → Tahle část poběží v prohlížeči, protože reaguje na klikání.
  • „Uděláme na to API endpoint.“ → Frontend se zeptá serveru a ten odpoví.

Nemusíš tomu rozumět do hloubky. Musíš poznat, že se mluví o tom, kde věc běží.

Co se u toho může pokazit

Statický web versus aplikace

Poslední rozlišení, které se ti bude hodit:

Statický web

Obsah je stejný pro všechny. Připraví se předem a jen se servíruje. Rychlé, levné, prakticky nerozbitné.

Osobní web, prezentace, dokumentace, blog.

Aplikace

Obsah se liší podle uživatele a mění se. Potřebuje server, obvykle i databázi.

Aplikace s přihlášením, e-shop, rezervační systém.

Tvůj první web z modulu 5 je statický. Aplikace z modulu 11 už bude to druhé.

Cvičení10 minut

Vezmi tři aplikace, které používáš, a u každé si odpověz:

  1. Co se stane, když kliknu? Zpracuje to prohlížeč, nebo se to ptá serveru?
  2. Vidí ostatní uživatelé ta samá data jako já, nebo každý svoje?
  3. Fungovalo by to bez internetu?

Když jsou odpovědi „server, každý svoje, ne“, díváš se na aplikaci s backendem.

Co si odnést

  • Frontend běží v prohlížeči a uživatel na něj vidí. Backend běží na serveru a nevidí.
  • Tajemství a kontrola oprávnění patří vždycky na server.
  • Dělí se to kvůli bezpečnosti, sdíleným datům a věcem, které prohlížeč neumí.
  • Statický web nepotřebuje server. Nenech si postavit backend, který nepotřebuješ.

Máš to za sebou?

Označ lekci jako hotovou, ať víš, kde jsi skončil. Nic se tím neuzamkne.

Obsah aktualizován: 21. srpna 2026