Co je vibe coding – a co není

Termín vibe coding zpopularizoval Andrej Karpathy na začátku roku 2025. Původně to byl poloviční vtip: popsat, co chceš, nechat model psát kód a moc se nedívat, co se děje uvnitř.

Od té doby se z toho stalo označení pro dvě velmi odlišné praxe. Stojí za to je rozlišit, protože jedna z nich se dá dělat profesionálně a druhá skončí u aplikace, kterou nikdo neopraví.

Dvě věci, kterým se říká stejně

Rozdíl není v tom, kolik toho umíš napsat ručně. Rozdíl je v tom, jestli víš, co ve tvém projektu je.

Co se vibe codingem opravdu dá postavit

Za poslední dva roky se hranice posunula dost daleko. Reálně a bez přehánění zvládneš:

• osobní a firemní weby, prezentace produktů, landing pages;
• interní nástroje – evidence, přehledy, formuláře, malé CRM;
• aplikace s přihlášením, databází a rolemi uživatelů;
• integrace na cizí služby přes API;
• prototypy, na kterých se dá ověřit nápad, než do něj někdo dá peníze;
• automatizace, které za tebe dělají opakovanou práci.

To je obrovský prostor. Většina softwaru, který ve firmách reálně vzniká, spadá právě sem.

Kde vibe coding naráží

A teď část, kterou ti prodejci kurzů většinou neřeknou.

Druhá hranice je velikost. Čím větší projekt, tím víc se vyplatí rozumět jeho struktuře. U jednostránkového webu je jedno, jak je uvnitř uspořádaný. U aplikace s třiceti obrazovkami je to rozdíl mezi „přidám funkci za hodinu“ a „přidám funkci za tři dny a dvě věci u toho rozbiju“.

Proč to najednou funguje

Ještě v roce 2023 uměly modely psát kus kódu, který jsi musel sám vložit do souboru. Dnešní nástroje typu Claude Code umí něco jiného: pracovat s celým projektem. Přečtou si, jaké soubory existují, jak spolu souvisí, spustí příkazy, přečtou si chybovou hlášku a opraví ji.

Tomuhle způsobu práce se říká agentní – nástroj nejen odpovídá, ale i jedná. A právě proto se změnilo, co zvládne člověk bez programátorského vzdělání.

Co z toho plyne pro tebe

Tvoje role se posunula. Nejsi ten, kdo píše kód. Jsi ten, kdo:

• ví, co má vzniknout, a umí to popsat dost konkrétně;
• pozná, když výsledek neodpovídá zadání;
• umí ověřit, že věc funguje – ne jen že vypadá, že funguje;
• ví, kdy si má uložit bod návratu;
• pozná, kdy je čas zavolat někoho zkušenějšího.

Tyhle schopnosti se dají naučit a nemají nic společného se syntaxí.