Realistická očekávání a bezpečnost

Tahle lekce ti trochu zkazí náladu. Je ale důležitější než většina těch dalších, protože rozhoduje o tom, jestli po půl roce budeš mít funkční projekt, nebo nepříjemný zážitek.

Kde se agent plete nejčastěji

Claude Code je velmi dobrý v psaní kódu. Neomylný není a nikdy nebude. Tady jsou situace, kde se problémy objevují nejčastěji:

• Něco si domyslí. Když v zadání chybí informace, agent ji nevymyslí náhodně – doplní nejpravděpodobnější variantu. Ta ale nemusí být tvoje. Proto tolik zdůrazňujeme kontext.
• Opraví, co jsi neprosil. U velkého zadání se stává, že „při té příležitosti“ přepíše i něco vedle. Proto se pracuje po malých krocích a s body návratu.
• Řekne, že hotovo, aniž by to spustil. Když si o to neřekneš, nemusí kód vůbec vyzkoušet. „Mělo by to fungovat“ není totéž jako „spustil jsem to a funguje to“.
• Zastarají informace. Knihovny a služby se mění. Agent může sáhnout po postupu, který platil před rokem. U aktuálních produktů se vždycky vyplatí nechat ho podívat do oficiální dokumentace.
• Bezpečnost odbyde, když ji nezmíníš. Když neřekneš, že aplikace bude veřejná, dostaneš kód, který je v pohodě pro tvůj počítač a děravý pro internet.

Čtyři návyky, které tě ochrání

Kdyby sis z celého kurzu měl odnést jen čtyři věci, byly by to tyhle.

1. Ukládej si body návratu

   Před každou větší změnou si ulož stav projektu. Naučíme se to v modulu o Gitu. Bod návratu proměňuje katastrofu v drobnou nepříjemnost.

2. Ověřuj výsledek, ne popis výsledku

   Když ti Claude napíše „hotovo, přihlášení funguje“, otevři prohlížeč a zkus se přihlásit. Pokaždé. Ne proto, že by ti lhal, ale proto, že „hotovo“ znamená „napsal jsem kód“, ne „vyzkoušel jsem všechny případy“.

3. Nikdy nedávej tajemství do kódu

   API klíče, hesla, přístupy k databázi. Ty patří do souboru s proměnnými prostředí, který se nikdy neposílá na GitHub. Celý modul 19 je o tom, ale tenhle návyk si osvoj hned.

4. Čti, co po tobě agent chce povolit

   Když si Claude Code řekne o povolení spustit příkaz, přečti si ho. Ne detailně, ale aspoň tolik, abys viděl, jestli něco nemaže nebo neposílá ven. Většina příkazů je nudná. Ten jeden zajímavý je důvod, proč se dívat.

Kdy si zavolat člověka

Neexistuje tabulka, která by ti to řekla přesně, ale tyhle situace jsou dost jasné:

• aplikace pracuje s platbami nebo přijímá peníze;
• ukládáš zdravotní údaje, rodná čísla nebo cokoliv, co by v případě úniku někomu vážně ublížilo;
• na aplikaci závisí provoz firmy a výpadek stojí peníze;
• něco podepisuješ zákazníkovi a ručíš za to smluvně.

V těchto případech nejde o to, že bys to nepostavil. Jde o to nechat si to zkontrolovat někým, kdo za svůj úsudek ručí.

Co naopak čekat můžeš

Aby ta lekce nebyla jen o strašení – tady je druhá strana.

Můžeš čekat, že postavíš věci, které bys sám nikdy nenapsal. Že se dostaneš od nápadu k funkční verzi za odpoledne místo za měsíc. Že přestaneš být závislý na tom, jestli má někdo čas ti pomoct. A že po pár projektech budeš softwaru rozumět víc než většina lidí, kteří o něm mluví.

To všechno je reálné. Jen to nepřijde tím, že budeš klikat na „ano“.

Cvičení5 minut

Podívej se na svůj seznam nápadů z lekce 2. U každého napiš jednou větou, co nejhoršího by se stalo, kdyby ta aplikace selhala nebo unikla data.

U většiny nápadů bude odpověď „nic hrozného“. To je dobrá zpráva – jsou to ideální první projekty.

Co si odnést

• Agent se nejčastěji plete tam, kde jsi mu nedal dost informací.
• Čtyři návyky: body návratu, ověřuj výsledek, tajemství mimo kód, čti povolení.
• Peníze, zdraví a citlivá data si zaslouží kontrolu od člověka.
• Reálný přínos je obrovský – jen si ho nekaz nedbalostí.